V podělí skončil závod Le Mans 24 dní, ve které jsme zjistili, jaké jsou naše sportovní limity, jak jsme vytrvalí, jak silná je naše vůle. Bojovali jsme s nemocemi, s rehabilitací i sami se sebou. Zjistili jsme zda jsme týmovými hráči. Pravidelně jsme byli v kontaktu a mám zprávy od závodníků, kteří se omlouvají, pokud budou automaticky posílat hlášení dále. Tak silně se jim prý každodenní rituál cvičení a vyhlížení výsledků etap zaryl pod kůži. V soutěží bojovalo 120 závodníků ve čtyřech třicetičlenných týmech. Celkem třikrát se v závodě podařilo dosáhnout týmu absolutního denního maxima 8700 bodů (2 x tým FB, který byl i celkovým vítězem soutěže, 1 x tým Halahoj), tedy stavu, kdy všech třicet závodníků týmu odcvičilo v dané etapě všechny cviky. Je to neuvěřitelný výkon a zaslouží si velké uznání. Neméně důležité pro týmy, které nedosáhly na příčky nejvyšší, byly i jejich „menší“ cíle. Například předsevzetí alespoň v jedné etapě mít za všechny členy kompletní jeden ze cviků.
V soutěži jsme za 24 dní odcvičili: 255 622 dřepů 123 382 kliků 79 470 leh – sedů Ale to není všechno. Dokázali jsme pro cvičení strhnout i lidi ve svém okolí. Cvičilo se všude. Doma, v práci, na výletech, na běžkách, zastávkách MHD i při bruslení na rybníce. Museli jsme otevřít mimosoutěžní kategorii „Nezařazení“, ve které zájemci odcvičili mimo soutěž další tisíce cviků. Mezi závodníky patřili členové oddílu, kamarádi, rodinní příslušníci, sourozenci… A lze s vysokou mírou pravděpodobnosti říci, že cviky odcvičené soutěžícími i nezařazenými by nebyly vykonány. Udělali jsme tedy něco opravdu výjimečného a můžeme být na sebe hrdi.
Jestřábe, nejsme sloní mláďata !
Milan